Patchwork quilt tsushin
thn00001.jpg thn00002.jpg thn00003.jpg thn00004.jpg thn00005.jpg
Plná velikost: 1.5 MB Plná velikost: 1.1 MB Plná velikost: 1.4 MB Plná velikost: 1.3 MB Plná velikost: 1.3 MB
thn00006.jpg thn00007.jpg thn00008.jpg thn00009.jpg
Plná velikost: 1.6 MB Plná velikost: 1.4 MB Plná velikost: 1.2 MB Plná velikost: 1.2 MB
Praha Hlavní město České republiky, Praha. Město s image klasiky a legance, konkrétně secese a Alfonse Muchy. V tomto místě, které si málokdo spojí s quiltem, se jeho tvorba v poslední době rozšiřuje, od ostatních zemí se mírně liší stylem a je také čím dál více oceňována pro svou technickou úroveň. Vyrážím na cestu do města, které každý návštěvník musí shledat krásným, za hledáním quiltů a půvabných věcí. Dozvěděla jsem se, že z Německa, z Drážďan (kterým se věnoval speciál v minulém čísle), je to do hlavního města České republiky po rychlostní železnici Eurocity asi dvě hodiny času. Při kontrole na mapě zjišťuji, že Německo a Česká republika jsou sousední země. Praha se zdá být od Drážďan opravdu kousek. Evropa byla vždy kontinentem. Obyvatelé ostrovního státu jako je Japonsko, mají sklony si myslet, že sousední země leží až za mořem, ale na kontinentu se země samozřejmě rozpínají dále. „Tak v tom případě…“ řekla jsem si a rozhodla se prodloužit si cestu. Měla jsem ještě jeden důvod, proč jsem se chtěla podívat do Česka. Mnoho quiltů na pomoc pro oběti velkého neštěstí ve východním Japonsku přišlo právě z České republiky. Když jsem otevřela krabici, byla přeplněná strojově šitými quilty. Práce se přesně shodovala s požadavky a byly opravdu krásné. Kdyby něco takového dorazilo z Francie, Německa, Británie či jiné evropské země asi bych byla překvapená méně. Při e-mailové komunikaci s dámami z „Bohemia patchwork klubu“, které nám ony quilty poslaly, došlo i na mou cestu do Drážďan. „Pokud se chystáte až do Drážďan, tak to určitě přijeďte i k nám!“ A bylo ujednáno. Ve svém rozvrhu jsem měla pouhé dva dny, a tak jsem sběr materiálů omezila jen na Prahu. Samozřejmě jsem byla připravená, že nebudu mít čas na obdivování milovaného Muchy a architektury art deco a dalších věcí. Přesto jsem chtěla přijít na kloub tomu, jak to vlastně s českým quiltem vypadá. Tak začala má první cesta do Česka. Člověk, který podporuje vývoj českého quiltu je Jana Štěrbová. Navštívila jsem Jana Štěrbovou, ženu, která dobře zná okolnosti českého quiltu, v jejím domě nacházejícím se blízko turisticky známého Pražského hradu. Její dům je jednou z krásných třípodlažních staveb vyvolávající pocit jednoty, které leží v oblasti chráněné UNESCEM. Jana podědila dům po otci a udělala si z třípodlažní stavby svůj domov. Sklepní prostory využívá pro svou práci s quilty. Sama je autorkou quiltů, lektorkou, i členkou Art Quilt Clubu, řídila i společnost, která organizovala International Quilt Event a též měla na starosti Prague Patchwork Meeting. Tak jsme si tedy povídaly o stavu českého quiltu v oné klubovně Naomi Ichikawa ( NI) Nejdříve mi povězte, jaký byl prvotní impulz pro vznik českého quiltu? Jana Štěrbová (JŠ) Po revoluci, kdy jsme byli osvobozeni z komunismu, jsme zase mohli získávat věci ze západní Evropy. A patchwork byl jednou z těchto věcí. Po změně politického systému se lidé začali ze zahraničí vracet zpátky domů a byli mezi nimi i někteří, jenž se výrobě quiltů věnovali. Ohledně rozšíření patchworku v Čechách, začátky vypadaly tak, že se lidé sami učili podle zahraničních knih a jiných materiálů a sami se stávali lektory a dále pak i jejich žáci a tak dále, až se patchwork postupně rozšířil. Zvláště v tak velkém městě jako je Praha, kde se našlo mnoho lidí, kteří uměli anglicky a měli i dostatečný příjem na nákup šicího stroje a knih, se patchwork rozšiřoval rychleji než jinde. NI: Je mi jasné, že od ostatních zemí západní Evropy byla zdejší situace odlišná, ale kdy přesně to zde začalo? JŠ: První quiltová učebna vznikla v roce 1992. V té době nešlo sehnat vhodnou látku a ani internet nebo kreditní karty nebyly rozšířené a tak bylo velice těžké sehnat vůbec nějakou látku. NI: V Japonsku je to už 30 let od „boomu“ quiltování, v Čechách jen nějakých 10 let. Přesto pociťuji, že je zde úroveň quiltů, ať už strojových, které jsou v převaze, nebo tradičních, velmi vysoká. Jak je možné, že za tak krátké období je úroveň quiltů tak vysoká? JŠ: Za to mohou společenské okolnosti naší historie. Mezi patchworkáři (quiltaři) je 80% žen po středním věku a je to generace z období komunismu. V té době, i když byly obchody, nebylo zboží a člověk si nemohl koupit, co chtěl a proto si věci, které byly potřeba, vyráběli lidé sami. Ženy zvládaly ušít vše, i svatební šaty. I já jsem samozřejmě šila šaty pro svou rodinu. A proto mnoho lidí v naší republice dokáže tak zručně šít na šicím stroji. I quilty se ze začátku šily pomocí šicího stroje. Tato vypěstovaná dovednost užití šicího stroje vznikla právě z potřeby šít si šaty, a tak to došlo až sem. NI: Aha, trochu už chápu pozadí českého quiltu. Máte tu také, podobně jako v jiných zemích, organizace, které připomínají gildy? JŠ: Po celé České republice vznikaly malé kluby milovníků patchworku a ty se v roce 2005, kde vznikl Bohemia patchwork klub, sjednotily pod něj. Jsem jeho členkou, tvořím výbor a také klub vedu. Jednou za tři měsíce se v Praze pořádá sraz, ale z těch 150 členů se vždy účastní tak 100. Onehdy přijelo mnoho lidí z dálky jen na otočku, všichni jsou hrozně zapálení a touží po informacích. Když nás někdo navštíví, chci, aby to pro něj byl co nejužitečněji strávený den – v hale, kde se meetingy pořádají, provozujeme stánky, které prodávají látky a různé nástroje. Členy zajímají informace o světovém quiltu a nových technikách. Výbor klubu zpracovává zprávu o zahraničním quiltovém festivalu a představuje nové techniky. NI: A jaké je vlastně Vaše spojení s quiltem? JŠ: I já jsem z generace, která vyrůstala v době komunismu, a když po revoluci zmizela nutnost šít si šaty, začala jsem tvořit quilty. Protože to bylo v roce 1992, byla jsem vlastně první, kdo s tím v Česku začal. Prague Patchwork meeting byla první větší mezinárodní výstava pořádaná ve staré západní Evropě. NI: Slyšela jsem, že tuto akci organizovala Vaše společnost, ale to je něco, co bez zkušeností (know-how) nelze dokázat, viďte? Jaká byla Vaše předchozí kariéra? JŠ: Vystudovala jsem na vysoké škole cestovní ruch a pak jsem 30 let pracovala v české turistické kanceláři . Kdysi jsem pořádala kongresy , které měly spojení s cestováním a tyto zkušenosti dnes ožívají při přípravě výstav quiltů. Na první akci v roce 2007 dorazilo 1500 lidí. Jako lektora jsme tehdy pozvali Angličana, Kaffe Fassetta. Letos v květnu už to bude pátý rok, a pokud srovnáme návštěvnost s první akcí, tato byla více jak dvakrát větší a dorazilo 4 300 návštěvníků. Pro mne je na této akci nejdůležitější ukázat českým quiltařům quilty ze světa. Je to jen nějakých dvacet let, co se naše země osvobodila z komunismu. Mnoho quiltařů nemůže vyjet do zahraničí a podívat se, jak to s quiltem vypadá jinde ve světě, a proto chci quilty shromažďovat a ukázat zde. Nyní ve spolupráci s britským festivalem quiltu a francouzským Patchwork meeting pořádáme výstavu, tvoříme tím zároveň i šanci pro český quilt prezentovat se ve světě. NI: Vidím, že máte touhu účastnit se všech věcí, byť i malých, jste velice optimistická, viďte? Připomíná mi to 80. a 90. léta v Japonsku. Navíc, zde v Česku, kde už mají lidé strojové šití zvládnuté, se teď bude vývoj quiltů pořád vyvíjet. Mimochodem, máte krásný a elegantní dům. Je to stará budova? JŠ: Byl postavený v roce 1912. Patřil mému otci, avšak za komunismu mu ho znárodnili. Po změně režimu nám byl znovu navrácen, ale ve velmi špatném stavu, tak ho postupně rekonstruuji. NI: Když jsem nakonec prohlásila, že bych se ráda podívala na quilty, rozprostřela některé na podlaze obývacího pokoje a z postele a ze skříní, úplně jako kouzlem vytahovala další a další quilty, které mi laskavě předváděla. Umělecké quilty využívající dovednosti práce s šicím strojem… Jak jsem se tak dívala na tato díla světové úrovně, ujistila jsem se v tom, že od teď bude český quilt na světové scéně čím dál výraznější. Český quilt je elegantní umění. Měla jsem možnost se podívat na práce umělců, kteří vystavovali na loňském Prague Patchwork Meeting. Na rozdíl od jiných zemí se zde šití quiltů rozšířilo později, avšak nadšení pro tvorbu a techniku to vyvažuje – vznikají tu další a další díla světové úrovně. Dalšímu vývoji je třeba věnovat velkou pozornost. Zde vpravo na fotografii je paní Jana Haklová, předsedkyně Bohemia patchwork klubu, která za mnou přijela. V rukou drží skupinový quilt ušitý jen za využití českých látek. Loutky - Lidé mají sklony považovat loutky za věci určené dětem, ale v Česku je tomu trochu jinak. Jejich výrazy jsou realistické a takto detailně z dřeva vyřezávané loutky byly většinou určeny jako zábava pro dospělé. Za dlouhého období, kdy byla čeština z politických důvodů zakázána, lidé dokázali svůj jazyk ochránit díky loutkovým hrám, jak praví historie. Loutky jsou tak pro Čechy opravdu speciální (zvláštní) věcí. Kdysi bylo v každé rodině domácí divadélko a čas od času se v něm hrálo. V pražských ulicích zahlédnete mnoho obchodů s loutkami, kde mají uvnitř dokonce místo, kde je umístěno loutkové divadlo. Díky tomu člověk pochopí, jak si zdejší lidé cení tradice, snažíc se v ní pokračovat dále. Zvláště loutky s lidovými kroji jsou kouzelné. Zde vám představujeme obchod jménem Marionety. Česká Míšeň O České Míšni se říká, že se vyrovná Německému míšeňskému porcelánu. Je známá jako třetí hlavní světová „modrá cibule, cibulák“. Původní vzor granátového jablka, který do Evropy přišel z Číny, tu dostal název cibule – takový je původ dnešního jména. České i německé výrobky vypadají vesměs podobně, navíc české výrobky mají příznivější ceny a vypadají pevněji. Vzor cibuláku se měnil i v různé jiné rostliny a existuje tak mnoho variací. Obchod, který v Praze nejvíce zastupuje Českou Míšeň, se jmenuje Dům porcelánu Praha. Obchod, v němž se nachází točité schody, nabízí i „cibulové“ porcelánové sošky. Pomocí internetového obchodu podporuje český quilt Jana Warausová - Zdá se, že v Česku, kde se quiltování rozšiřuje velkou rychlostí, přibývá quiltových obchodů prodávajících látky a materiál, které provozují lektoři quiltu přímo ve svých domovech. I Jana, která bydlí na okraji Prahy, je jedna z těch, co si v jedné místnosti svého domu otevřela obchod. V obchůdku, jenž v roce 2006 začal s prodejem mini žehliček japonského původu, je dnes na šest tisíc druhů látek, nástrojů, knih a navíc mnoho ukázek prací od podlahy až ke stropu napěchovaných v policích. Jana, která se quiltem zabývala už od jeho počátku v Česku, se k němu dostala přes svou maminku. V roce 1998 byla v ČR založena učebna quiltu, kterou navštěvovala i její maminka, jež si pak domů přinesla knihu o quiltování. Když Jana tuto německou knihu uviděla, zaujalo ji to a zapátrala na internetu – zde se před ní rozprostřel svět s výrazy, které dosud neviděla a byla tímto širokým světem doslova omráčena. Rozličná díla i materiál, společnosti milovníků patchworku… Než si to uvědomila, byla do toho více zblázněná než maminka. „V Česku není velká tradice quiltu . Myslím, že quilt je vyjádřením látky, která má velké možnosti.“ Odjela pak na zahraniční výstavu, o které se dozvěděla na internetu, získala možnost shromažďovat látky a materiál, má dnes vlastní obchůdek a prodává věci na internetu. Samozřejmě příjmy z internetového prodeje tvoří většinu. „Z celé České republiky mám asi 1 500 zákazníků. Pro lidi z vesnic či menších měst je těžké získat na quilty vhodné látky. I když by chtěli tvořit, nemohou, a tak se jím snažím pomoci, jak jen to jde poskytováním velkého množství druhů látek a nových informací.“ Jana má doma i nainstalovaný přístroj Longarm na šití quiltů, zatím jediný svého druhu v Česku. Janin obchod je vskutku nejlepší quiltový obchod v České republice. Snad za to může příjemná atmosféra domácího obchodu, to, že děti už odrostly a žije tu jen ve dvou s manželem a poličky s látkami, tak postupně pronikají z obchodu do obytné části. Teď se roztahují až do úplné blízkosti gauče v obývacím pokoji. Je to trochu zvláštní pocit… „Můj dům je patchworkové království. Žiji teď quiltem,“ říká Jana. Do této doby tvořila hlavně pomocí látek ze zahraničí, avšak svěřila se mi se svým přáním, oživit využití českých látek v dnešní době přehlížených. Naomi ICHIKAWA - redaktorka japonského časopisu PATCHWORK QUILT TSUSHIN